Moje cesta

Vystudovala jsem 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a před narozením dcery jsem pracovala zhruba 5 let jako anestezioložka. Ačkoliv chovám ve velké úctě možnosti současné medicíny, má doba studia a následně i pracovního poměru byla plná vnitřních debat o tom, kde je vlastně v systému léčení moje místo. Na jednu stranu mě fascinovala neúprosná logika postupů v péči o pacienty opřená o jasná data a důkazy, na druhou stranu jsem v pracovním shonu postrádala intenzivnější kontakt s lidmi. Kontakt skrze opravdové naslouchání.

Během vlastní cesty ke zdraví jsem si mnohokrát ověřila, že klíč k řešení spousty problémů leží v našem těle.  Tuto skutečnost však často nevědomě přehlížíme a od prožívání našich těl se odpojujeme. Tanec, jóga, meditace - tyto tři prostředky mě v různých fázích života a různě intenzivně pomáhaly navrátit pozornost zpátky do těla a podpořily tak moje ozdravné procesy.

Rozhodla jsem se proto, že bych ráda prošla výcvikem metody, která se takovým nořením do těla také zabývá. Z invazivity přejít k neinvazivitě. Z neustálého běhu zpomalit a následně zcela zastavit.  Absolvovala jsem tedy dvouletý výcvik v Institutu Kraniosakrální biodynamiky. 

Setkání s kraniosakrální biodynamikou a jejím principem léčení pro mě bylo naprostou změnou paradigmatu. Nic nechtít udělat, nevědět líp, nemít záměr, jak by co mělo být; jen sedět a tiše naslouchat svýma rukama, svým srdcem, co nám tělo chce o sobě vyprávět... A když necháme naše těla mluvit, rozkvetou.